2. kapitola - Pravda o škole

17. února 2008 v 16:22 |  Do Korey
Za zákrutem jezera na nové příchozíčekal hrad, krásný, ozářený. Trinity věděla, že v Korey mají také čarodějnou školu, dokonce jí také viděla, táta tam učí Přeměňování a teta Ariana Lektvary. Korejská školy byla velice moderní, z venku vypadala jako ten nejluxusnější hrad, ale v porovnání s tímto? Tohle nebyl takový luxus, ale tahle budova v sobě měla nějaké kouzlo, pocit bezpečí, jako domov, ano jako domov, problesklo hlavou Trinity. Teď mohli plně vnímat osvětlení hradu, byla to pastva pro oči.
Loďky pluly samy. Pohybovali se mírným tempem, tak aby si jejich pasažéři mohli užít tuto jízdu, která byla pro studenta jen jednou v životě, po prvé a naposledy.
,,Hej, Trin, proč nechodíš do školy v Korey?" Houkl na ní James.
,,Víš, moje teta a táta učí tam, na tý škole a tak by nebylo dobrý, aby tam chodila jejich příbuzná."
,,Počkej, proč by to bylo blbý?" Nyní se zeptal Remus.
,,No, spíš než, že by to bylo blbý, se to nesmí!" Dívka byla trochu smutná, ale Sírius jí hned rozveselil.
,,Když to vezmeš z té lepší stránky, tak by jsme se asi nepoznali!"
,,To máš pravdu, já jsem ráda, že jsem v týhle škole."
,,Jo, to my taky a proč chodíš zrovnay sem?" Se teď optal Trinity Remus.
,,No, táta mě chtěl poslat do Krásnohůlek, prý, že by tam bylo lepší prostředí, ona je to dívčí akademie, tak proto. Ale nakonec ne, mě Krásnohůlky odmítly, otec zkusil různé školy po celém světě, nikdo mě nechtěl. Pak, když jsme ani nedoufali, že budu chodit na magickou školu mi přišel dopis z Bradavic, nikdo o tom nevěděl, že vůbec Bradavice jsou, víte ono takhle, na světě jsou Bradavice ta nejprestižnější škola, v Asii, je zakázáno o této škole mluvit, poněvadž v Indii je škola, která s Bradavicemi vede dlouholetý boj. Prý Brumbál se snaží tento spor urovnat, ale jejich ředitelka, je to stvůra, prý kdysi usilovala o ředitelnu v Bradavicích, ale nedostala jí, proto prý je k Bradavicím a k Brumbálovi taková. A prý jí vyhlásila válku, ale jak to je to nevím."
,,Proč jsi nám neřekla, že tě nikde nechtěli?" Zeptal se se soucitem v hlase Jammes.
,,Ona je to potupa a pohoršení, když si vezmeš z jakého jsem rodu a teď mě vzli jen na ,,zakázanou,, školu."
Tak třeba proto, proto tě jinam nevzali, proto abys tu mohla být s náma." Probral se z rozjímání Sírius.
,,Já, no vím, že mě, teda snad máte rádi, i když po pěti hodinách co se známe…A myslíte to se mnou dobře, já nejsem ničím zvláštní, ani tím, že jsem z mé rodiny, prostě mě berte jako obyčejnou…"
,,Co to plácáš? Vždyť ty jsi, něco jako vzácná květina, bez tebe by jsme nebyli takoví, já vim, že mi řekneš, že se známe jen pět hodin, ale… Prostě to vem tak, že sem, že k nám patříš!" Trinity začali stékat po tváři slzy, při Síriusových slovech jí začalo být do breku, ona přece nechce být vyjímečná, ona chce být obyčejnou studentkou Bradavic.
,,Nic si z toho nedělej, pro nás je podstatné, že jsi tu s náma a teď už klid, jo Trin, ty naše princezničko!" Tyhle Remusova slova jako by dodaly dívce odvahu, vzchopila se.
,,Tak jo, ale jestli se s váma nedostanu do koleje, co bude, já se bojím…"
Na tyle slova nikdo v jejich loďce nic neřekl, jen mohutný hlas toho velkého muže teď rušil ticho.
,,Všichni prváci za mnou!" Vydrápali se po strnitém svahu a pokračovali k velké masité bráně. Ten velké muž zdvihl svou obrovskou dlaň, velkou jako víko od popelnice. Třikrát zabušil na tu bránu, ta sebou trhla a otevřela se. Ve ,,dveřích,, stála přísná dáma.
,,Teď si je vezmu na starost já, děkuji Hagride:" Hagrid odešel a prváci odcházeli za onou přísnou dámou,
,,Dobrý den, jsem profesorka Přeměňování, profesorka McGonagallová, jsem patronkou Nebelvírské koleje. Tato škola má dlouholetou tradici, založili ji před více než tisíci lety čtyři největší čarodějové tehdejší doby, Godrick Nebelvír, Helga z Mrzimoru, Rovína z Havraspáru a Salazar Zmiozel. Každá kolej nese jméno jednoho velkého zakladatele. Nyní vás zařadíme do jednotlivých kolejí, do kolejí zařazuje Moudrý klobouk, vzácný magický předmět, jeho funkčnost však není kompletní jestliže klobouk není v přítomnosti trojnohé stoličky. Přidělená kolej bude něco jako vaším domovem, za každý úspěch body získáte a za přestoupení školního řádu se vám body odečtou. Nějaké dotazy?" Zeptala se profesorka McGonagallová s tóne v hlase, jako, že ten kdo něco nepochopil je naprostý tupec.
,,Paní profesorko, já bych se chtěla zeptat, jak ten klobouk zařazuje, na základě jakých kritériích?" Drobounká dívka s hnědorudými vlasy se nesměle zeptala.
,,Je to podle vašich vlastností, vy jste Evancová, že?" Dívenka přikývla.
,,Tak, podle mě, vy se dostanete tam, kde vaše srdce bude na pravém místě." McGonagallová si vymyslela nějakou odpověď, asi aby dívku povzbudila a oprostila od obav. Nyní se Evancová tvářila trochu klidněji. Nyní zahlédla dívku, velmi krásnou, s černými vlasy, s krásně blankytně modrýma očima, na těch očích bylo něco zvláštního, Evancové připadali jako oči nějaké cizinky, no ano, měla trochu zešikmené kukadla. Nyní Trinity mrkla na tu Evancovou.
,,Ahoj, já jsem Trinity, a ty?"
,,Já jsem Lily, ale jmenuju se Lilyan, teda to jméno nepoužívám, zdá se mi trapné…"
,,Jo, to jsme na tom stejně já jsem oficiálně Trinityan a máme taky podobný to, že by jsme obě chtěli někam, když se tam někam, v mém případě do koleje kam pude Sírius, James a Remus tak nevím jak …" Profesorka, která na ně dohlížela si náhle odkašlala a Trin pochopila, že musí ztichnout, jinak bude malér.
,,Už jsou na nás připraveni, seřaďte se, musíme jít." Trinity šla ve dvojici se svo novou kamarádkou Lili.
Před nimi se odkryl klenutý vchod do Velké síně. Všícni vešli dotéto krásné místnosti bez stropu, Trinity věděla, že tam strop je, ale byla to nádhera tak jako tak. Všichni byly uchváceni.
Teď před ně přísná profesorka postavila pověstný Moudrý klobouk a ten spustil písničku.
,,Bradavice, Bradavice, každý z nás chce vědět více…" Jen co Moudrý klobouk dozpíval profesorka McGonagallová se před ně postavila a rozvinula svitek pergamenu.
,,Teď budu číst vaše jména, ten koho vyvolám přistoupí ke stoličce, posadí se a já mu na hlavu nasadím Moudrý klobouk." Na slova profesorky nikdo nic nenamítl.
,,Black, Sírius" Sírius vykročil ke stoličce a jak profesorka řekla nasadila mu na hlavu Moudrý klobouk.
,,Áá, Black, ty máš, ale jinou hlavu než tvoji příbuzní. V tvé mysli se nezapře tvé srdce, ano máš velké srdce, takové jako nikdo z tvé rodiny, sice tvá inteligence není tak velké, ale odvaha, ano máš velké srdce a odvahu. Co říkáš Nebelvíru? Ano? NEBELVÍR!" Síriovi se ulevilo, nemusel sdílet kolej se svou pitomou rodinou. V hlavě zašeptal.
,,Děkuji, děkuju moc!" Pak už si šel sednout k Nebelvírskému stolu, podíval se na své příbuzné, všichni měli nechápavá výraz.
Teď profesorka přečetla dalšího žáka, tedy žačku.
,,Evancová, Lilyan" Lily klopýtala k Moudrému klobouku, bylo to zvláštní, jen co se klobouk dotkl její hlavy zařval.
,,NEBELVÍR!" Lily si s úlevou šla sednout k Síriovi.
Profesorka vyvolala dalšího.
,, Johansonová, Denisa" Z davu vyšla dívka s nádherně blonďatými vlasy, profesorka na ně usadila Moudrý klobouk a ten začal přemýšlet.
,,Tak kam tě pošlu, no do Zmoizelu né, tam by jsi nenašla to pravé uznání, odvážná jsi, ale né abys se dostala do Nebelvíru, co takhle Havraspár, ano, máš tolik důvtipu, toho si u Havraspárských cení. Havraspár!" Blonďatá Denisa si šla sednout do Havraspáru.Teď ta přísná profesorka vyvolala zvláštního blonďatého chlapce.
,,Láskorad, Xenophilius" Onen zvláštní chlapec si šel poslechnout svůj ortel. Jako i Evancové, jen co se ho klobouk dotkl, poslal ho do:
,,Havraspár!" Xenophilius zamířil za tou blonďatou dívkou, Denisou společně se začali vesele byvit.
Dalším žákem, kterého McGonagallová vyvolala byl:
,,Lupin,Remus" Rem si šel sednout na třínohou stoličku, jen co se ho klobouk dotkl zazněl Velkou síní kloboukův hlas.
,,NEBELVÍR!" Rem si šel s radostí sednout k Síriovi a k té Evancové.
Trinity si pomyslela, že je to takové zvláštní, někteří mají na hlavě klobouk minutu a víc, jiným se jen dotkne kořínků vlasů a jsou zařazeni. Co asi ona, bude sedět na stoličce celý večer a pak jí třeba pošlou domů? Z jejího rozjímání jí vytrhlo až její jméno, jak postřehla profesorka na ni čekala s připraveným kloboukem.
,,No tak slečno, čekám na vás!" Profesorka ji znovu vyzvala. Teď už Trinity došla ke stoličce, profesorka jí na hlavu posadila Moudrý klobouk.
,,Slečna Peoar-Noi, znal jsem vaši prababičku, jistě se ptáte jak?" Trinity tohle právě problesklo hlavou…
,,No víte, tenkrát tady byla na výměnném pobytu a mě využili k tomu abych přiřadil Korejské studenty k našim. Byla to velmi zvláštní žena, ano jste jí podobná více něž si myslíte. Tenkrát jsem jí přiřadil k studentovi z Havraspáru, dnes bych to už neudělala, ano, ano… Ale co s vámi, myslím, do Mrzimoru se nehodíte, to jistě ne, ne, jednoznačně ne… Máte starodávný původ, ano toho by si Salazar Zmiozel vážil, ani nevíte jak…" Klobouk dopověděl další část.
,Já nechci do Zmiozelu, jen tam ne, prosím!" Trinity prosila ze všech sil.
,,Vážně, to se divím, váš otec by byl hrdý, ano byl by hrdý, ale jestli tam nechcete, jednou je to vaše volba, ale vynikla byste tam, o tom není pochyb. Tak tedy…NEBELVÍR!"Trinity v duchu poděkovala a cupitala si sednout k Síriovi a Removi, taky k té Evancové, byla skutečně ráda, že je se svými přáteli.
Nyní se dívali, jak jde James pro svoje přiřazení, vlastně se nemuseli bát, jen se dotkl klobouk Jamesovy hlavy, tak byl zařazen k nim, do Nebelvíru.
Nyní šel ke stoličce poslední student, měl mastné černé vlasy, klobouk ho zařadil do Zmiozelu, pak si Trinity všimla, že se usmál ne Lily, chtěla se jí zeptat jestli se znají ale nestihla to.
,,Milí studenti, když už jsou všichni zařazeni, dovolte abych připomněl, že je zakázáno chodit do Zapovězeného lesa, také se nesmí kouzlit o přestávkách. Letos se naše škola zúčastní tématického zájezdu do Korejské školy magie, tento výlet byl zařízen na základu toho, že dcera Korejského ředitele chodí k nám do školy, je to pro nás čest…" Nyní se velkou síní rozezněl dunivý tleskot, Trinity zčervenala, byla velmi nadšená jak jí tu přivítali. Jediným šokem bylo to, že se její otec stal ředitelem, to vskutku nečekala. No nic, Brumbál pokračoval.
,,Tématického zájezdu se zúčastní prví a druhý ročník, ale pojede pouze 10 dětí, tato návštěva bude pod přísnými bezpečnostními opatřeními. Je to veliký risk, ale nyní se pusťte do jídla!" Před všemi se najednou objevily obložené mísy, všeho co by si kdo mohl přát. Naši kamarádi jedli, přitom se bavili tak nahlas, že je musel Nebelvírský prefekt několikrát okřiknout.
Pak už ze stolu zmizel i poslední pudink a studenty prvního ročníku Brumbál poslal do jejich společenské místnosti. Byli doprovázeni prefektem. Jakmile se Trinity dostala do ložnice, rychle otci napsala dopis.
Ahoj tati, gratuluji, za tvé místo v ředitelně, Bradavice jsou super, ta nej škola, už se těším za tebou do Korey, pojedeme tam na tématické pobyt, ale to ty víš. Našla jsem si tu tři kamarády a jednu kamarádku: Lily, Jamese, Remuse a Sírius, ten je z rodu Blacků, je to prý dost dobrej rod, tady v Anglii. JO JSEM V NEBELVÍRU!!! Líbám tě, tvá Trinityan!
Jen co dopis dopsala uvázala ho na nohu své sově, no sově, byl to zvláštní černý pták s jedním okem zeleným a druhým modrým.
,,Tak leť, Sophie!" Trinity poslala svou ,,sovu,, s dopisem a šla si lehnout.
Začala brouzdat ve svém světě snů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Melissa Melissa | Web | 19. února 2008 v 10:54 | Reagovat

Ahoj... strašně ráda spřátelím.. pls můžeš mi dát kdyžtak tvoje icq?

2 Nika Nika | Web | 20. února 2008 v 19:25 | Reagovat

Ty, jo..pěkný. Tématický zájezd do Korey, to by mě nikdy ani nenapadlo. už se moc těším na pokráčko. Výborný;-)

Nika

3 Trinity Trinity | Web | 20. února 2008 v 20:13 | Reagovat

Moocinko děkuju.... další bude snad v sobotu....

4 Leenikk Leenikk | Web | 2. března 2008 v 13:01 | Reagovat

Pěkný!!!

5 Ylil Ylil | Web | 5. března 2008 v 0:35 | Reagovat

no mě to příde trošku jako mary sue, takový dokonalý...ale to se podá...jinak si myslim, že by to mohla bejt fakt good povídka...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama