4. kapitola - Amulety

27. února 2008 v 20:41 |  Do Korey
Tak, snažila jsem se napsat další kapču, je jí teda jen půlka, nedostanu se pak nějakou dobu k PC, tak aby tu bylo něco...
Věnuji jí Nice, která mi sehnala tolik obrázků Trinity, až se mi málem nevešli do PC :-)
Takže, je tu celá část 4. kapči, přeji hezké počteníčko.
A NEZAPOMEŇTE NA KOMENTKY!!

Na vyzvání vstoupí do místnosti.
,,Dobrý den." Pozdraví Sírius a Trinity za ním vykoktá také pozdrav.
,,Vítejte, přemýšlela jsem, jaký dostanete trest…" Profesorka se zamračí a z vlídným tónem pokračuje.
,,potřebuji opravit Magickou komodu." Trinity se v tuhle chvíli zatváří velmi zachmuřeně, ale i s velkým strachem. Profesorka je zavede do zvláštní místnosti, kde stojí dvě skříně, jedna v parádním stavu, ale ta druhá je velmi poškozená a špinavá.
,,Nemám strach, že použijete kouzla, proto vám hůlky nechám. Omluvila jsem vás z Astronomie, budete tu tak dlouho dokaď nebudou obě stejné.
,,Ale, paní profesorko, to je nemožné…" Vyhrkne Sírius.
,,Myslím, že slečna Peoar-Noi to zvládne." Pak profesorka hodí pláštěm a odejde.
,,Jak to máme asi zvládnout?" Z nepochopeným výrazem se zeptá Sírius. Trin jen přikývne, Síris pokračuje.
,,No, třeba stačí když to umyjem… Támhle je kýbl a hadry, kartáče a tak…" Navrhne jí.
,,No, tak asi jó…" Oba začnou drhnout skříň.
,,Sakra, to vůbec nejde." Skříň je pořád ve stejně špatném stavu, Sírius, který tohle Trin připomněl hodí hadrem a jde si sednout do kouta.
,,Hele, takhle to nikdy nezvládnem…" Trinity popošla k té dobré skříni, otevřela ji, jak jí tak prozkoumávala, všimla si na dně skříně malého vzkazu:
Vyrobeno v Paříži, roku 1205.
Najednou Trin vykřikla.
,,Mám to, vím jak to zpravit!"
,,Jo a jak?" S nedůvěřivým tónem se jí zeptal Sírius.
,,Je to Rozplývavá skříň, vyrobil ji můj první předek Peoar-Noi, syn Frederika Peoar a Aniffe Noi, když umístíš jednu skříň na jeden kus světa a druhou na druhý, v setině času budeš na druhém místě, kde je druhá skříň. Je chráněná kouzlem, jediný kdo ji může opravit je ten kdo má v sobě geny Peoar-Noi…" Jak to umí, Trinity dala mu tak jasnou odpověď, rychlou jako vždy.
,,Jo, proto nás nechala po škole, aby si to zpravila?" S pokyvováním se opět Sírius zeptal.
,,No, ale my jí to musíme opravit, sama řikala, že nás tu do té doby bude držet… Taky si vzpomínám, maminka mi vyprávěla o našich skříních, teda, jestli se jim dá říkat naše… Takže, prý ten, kdo je v našem rodu ji může opravit, ale nejen to, může ji rozpojit . Ten příběh byl o mém předkovi z 16. století, no, ten skříně našel, jednu v zuboženém stavu, opravil ji… A pak přišli zlí kouzelníci a chtěli mu skříně sebrat, on však vytrhl spojovací amulety, tím pádem se skříně nemohly spojit, proto se jimi nikdo nedostal…" Trin dovyprávěla krátký příběh, v tu chvíli Síriovi vybuchl v hlavě ohňostroj otázek.
,,Takže jí spravíš, ale co, ona ji bude chtít předvést, takže kde seženem ty amulety?" Zeptal se na první otázku, která mu přišla nejnormálnější.
,,No, já je mám… Tenkrát když mi to maminka vyprávěla mi jeden dala, druhý sem našla na našem sídle." Z pod hábitu vytáhne kovový přívěšek na dvou šňůrkách. Sepne si ho z krku. Rozlomí.
,,Co to děláš?" Začne naříkat Sírius.
,,No, říkala jsem, že jsou dva, né?" Teď si Sírius konečně všiml, že každý zůstal viset na jedné šňůrce a že zlom je nějak pravidelný.
,,Aha, ale přece jí je nenecháme, asi to není na dobrý věci, nebo je, co myslíš…?" Znovu se zeptá Sir.
,,No, my jí zavoláme, pak jí to ukážu a pak je nenápadně vyndáme… Ty si stoupneš k té správné… Jakmile se přenese vyndáš ho, já taky, tím se spojení přeruší, nic na tom není…" Vysvětlila to Síriovi, ten kývl jako, že chápe. Trinity natáhla ruce proti zničené skříni, začala se soustředit. Z jejích rukou vytryskl proud modrého světla, začal se stáčet kolem skříně a se celá rozzářila také do světle modra. V tom, z ničeho nic světlo pominulo a Trinity upadla.
,,Co ti je? Slyšíš mě?" Vyhrknul Sírius. Trinity s námahou zvedla hlavu a podívala se na něj.
,,Jsem docela ok…" Pak se s námahou postavila… Sírius vytáhl hůlku.
,,Accio dýňová šťáva!" U Trin se objevil džbán, s hluboka se napila.
,,Díky, si dobrej." Sírius se začervenal, Trinity si ještě na chvíli vydechla.
,,Musíme to udělat, zajdu pro ní a ty budeš nachystanej, stoupni si tak aby nebyl vidět ten amulet!"
,,Jo, ale co ten druhej?" Zase se zeptal…
,,Neměj strach, i jeden jí bude k ničemu…"
,,Tak dobře."
,,Jdu pro ní." Trinity se přichystala. Ale…
,,Počkej, my jsme to nezkusili."
,,A jó." Trin si stoupla do první skříně a rázem byla v druhé.
,,To je úžasné…" Podotknul Sírius.
,,Jako Komnata nejvyšší potřeby…" Připomněla mu. A už odešla.
Zanedlouho se vrátila i s profesorkou.
,,Tak, paní profesorko můžete to vyzkoušet…" Navrhla jí Trin.
,,Ale, no už jdu…" Vyhrkla, stoupla si do první skříně, tak jako Trinity, vzápětí byla v té druhé, stejně jako předtím dívka…
,,No, výborné, jste vskutku dobrá slečno Peoar-Noi!" Profesorka si pochvalovala jejich práci, otočila se jako, žepůjde. V moment její nepozornosti Trin kývnula na Síria, každý vyndal a schoval jeden amulet do rukávu. Naštěstí si profesorka ničeho nevšimla…
,,My už půjdem." Sírius podal svůj návrh, profesorka zabreptla něco ve smyslu ať vás tu už nevidím vy malí spratci. Kus cesty z kabinetu šla s nimi. Oba se tvářili, jako by se nechumelilo… Sírius naznačil aby zamířili k té komnatě, kterou dopoledne našli.
Celou cestu šli potichu, tak aby je nikdo neslyšel, ale jakmile byly v komnatě, která protentokrát vypadala jako velice útulný obýváček s krbem rozhlučili se.
,,Hele, bylo to dost hustý, tady je ten amulet…" Sírius dívce podával amulet.
,,Ne, nech si ho, kdyby našli u mě obě půlky, skříně budou fungovat, jakmile najdou jen jednu, je jim to k ničemu! Hlevně o něm nikomu neříkej!" Sama si připnula ten svůj na krk, po jejím vzoru si ho připnul i Sírius, jako Trin ho pak schoval pod hábit.
,,A sakra, je deset… Musíme do ložnice…" Připomněla Trinity.
Oba se hnali ke Společenské místnosti Nebelvíru. Jakmile došli k portrétu Buclaté dámy, chtěli říct heslo.
,,Lev Godrick!"
,,To je, ale špatné heslo!" Buclatá dáma se zatvářila.
,,Ale není…" Děti odpovědělěli.
,,Ale je!" Takhle se tam přehadovali asi hodinu, než jejich hádku přerušila jako vždy profesorka McGonagallová.
,,Co tu děláte," podívala se na hodinky a dodala.
,,Je jedenáct pryč! Vysvětlete mi to!"
,,No, paní profesorko, my byli po škole, paní profesorka Slunečná nás pustila v deset hodin, pak jsme šli spát, ale Buclatá dáma tvrdí, že máme špatné heslo…" Vysvětlí to profesorce Sírius.
,,Vy jste byli po škole? Hned první den? Tak to je rekord! Ne, co jste provedli?" Z vážným úsměvem se profesorka zeptá.
,,My jsme, no, si povídali při Obraně…"
,,Aha, no, tak dobře, budu vám věřit, heslo je Lilie lásky…" Děti poděkovali a pak šli spát.
Trinity se ještě dlouhou dobu převalovala, když konečně usnula, tak se jí zdál zase sen, moc si ho nevybavovala, jediné na co si vzpomněla, bylo na záblesk zeleného světla. Zbytek noci proběhl v poklidu.
Další den byl mnohem radostnější než včerejší. Vyučování proběhlo v klidu, odpolední škola jim odpadla, tak měli celé odpoledne volno.
,,Hej Reme, pudem hrát karty?" zazněl Jamesův hlas přes chodbu.
,,No, asi jo…" Rem zahulákal na zpět.
,,Vážně a nechcete něco ukázat?" S potutelným výrazem se zeptala Trinity.
,,Jo, co? Tebe? Na tebe nejsem zvědavej!" Odpověděl Remus. Trinity se rozbrečela, otočila se na podpatku a kvapně opustila chodbu.
,,Ty si tomu dal!" Vyhrkl James na Remuse. Jak James tak i Sírius vyběhli za Trin. Ale marně. Zmizela někde v davu!
Trinity se běžeae schovat do Komnaty nejvyšší potřeby, tentokrát si přála, aby se komnata změnila v něco, kde ji nenajdou!
Sírius nechtěl hned ukazovat zázrak téhle školy, proto se vymluvil na to, že musí do knihovny… James byl naštvaný na Remuse tak, že s ním snad nikdy už nepromluví. Za tohohle stavu se Trin vrátila večer do Společensky. Oba dva se jí vrhli kolem krku. Pak už nebylo na dlouhé rozprávění a šli spát.
Zbytek týdne proběhl velmi v klidu, s Rámusem se nikdo nebavil, oba dva chlapci měli jen oči pro ni, pro Trinity. V pátek večer dostala Trinity dopis s erbem školy, rozlepila ho a četla…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kea Kea | Web | 1. března 2008 v 16:10 | Reagovat

Moc hezká povídka :o) BTW. Psala jsi ,zda spřátelím... Moc ráda ;o)

2 Danula Danula | E-mail | Web | 1. března 2008 v 19:45 | Reagovat

Páni tahle povídka se mi četla jedním dechem:) už se těším na další díl

3 madeleine madeleine | 1. března 2008 v 20:58 | Reagovat

Zajímavý :-)

4 Leenikk Leenikk | Web | 2. března 2008 v 13:22 | Reagovat

NO!Docela dobrý nápad!Se těším, jak to bude dl.A líbí se mi, že se kamarádí se siriusem, to ještě není taký sukničkář!

5 Ylil Ylil | Web | 5. března 2008 v 0:59 | Reagovat

ha tak sem na to přišla, zkus psát delší souvětí, takhle je to takový hrozně utínaný, když to trošku rozviněš, tak to chytne takovou tu štavku...Nechápu co to do toho Rema vjelo...pěkný :-)

6 jaja jaja | 5. března 2008 v 13:36 | Reagovat

poviedka je krasna a kapca skvela..neviem sa dockat dalsej :)

7 Polgara Polgara | Web | 5. března 2008 v 17:36 | Reagovat

Nuže, neříkám že tvoje povídka je špatná, ale ještě tomu něco chybí..Sirius se píše s krátkým měkkým i a někde v nějaké kapitole jsem viděla, žes tam měla Evancová..je to Evansová a bacha ať s Trin neuděláš Mary sue...jinak, povídka celkem ujde, ale není to můj šálek kávy, čímž tě nechci nijak odradit od psaní

8 rose rose | E-mail | Web | 11. března 2008 v 17:20 | Reagovat

Pěkná povídka:)...jen je škoda, že jsou teprve v 1.ročníku.Škoda.Ale třeba je pak posuneš o několik ročníků dopředu že jj :D

9 Trinity Trinity | Web | 11. března 2008 v 20:00 | Reagovat

Jo, ale kdy?

10 Nika Nika | Web | 7. dubna 2008 v 14:49 | Reagovat

Je to moc pěkné. Zajímavý nápad a docela pěkně sepsané. Fakt super. Akorát chudák Rem..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama