5.kapitola - Vztahy

23. března 2008 v 11:21 | Trinity |  Do Korey
Tak, je tu 5. kapitola!

Slečno Peoar-Noi,
Ve 4 hodiny ranní se dostavte do knihovny této školy, nezapomeňte přivést i pana Blacka.
Doporučujeme i teplé oblečení!
Pořadatelé S inteligencí do Korey.
Trinity se docela ulevilo po dočtení krátkého dopisu… Nazula si boty a šla za Siriusem, seděl ve Spolčence a četl nějakou knihu.
,,Ahoj, přišlo ti tohle?" Ukázala na dopis a pak se zpět podívala na něj.
,,Jo, přišlo, stojí tam, že se máme sejít…" To, ale nedokončil, Trin mu skočila do řeči.
,,Já jsem to četla!" Nasupeně na něj pohlédla a pak dodala.
,,Přijdu pro tebe, ok?"
,,No jasan!" Zatvářil se mile, jenže dneska neměla Trinity dobrou náladu, tak jako vždy se otočila a odešla do ložnice.
Dnes nebyla ani na večeři, tak jí napadlo, že by se mohla jít podívat do jejich komnaty, jestli jí nenabídne nějaké jídlo. Počkala než všichni odejdou ze Společenky a pak už se pomalu vykradla ven, směrem ke Komnatě nejvyšší potřeby. Už byla skoro u cíle, ale najednou jí někdo chytl za ruku. Zatáhl jí za roh a tam ten neznámý odkryl tvář.
,,Co tady děláš Jamesi?" Vykuleně na něj pohlédla.
,,Co by, sledoval jsem tě…" Podotknul, jako by to byla samozřejmost.
,,No, přece sis nemyslela, že si tě takhle nikdo nevšimne." Dodal.
,,No, doufala jsem…" Docela mile se na něj usmála.
,,A co tu vlastně děláš?" Zeptal se James a milý úsměv se jí snažil oplatit.
,,No, nebyla jsem na večeři… Ale teď jsem dostala hlad."
,,Ale kuchyň je na druhý straně, nebo to si ještě nepochytila?" Zazubil se.
,,No, asi ne, nějak jsem se ztratila…" Zalhala, momentálně nechtěla, aby někdo věděl co našli se Sirem.
,,Tak já tě tam dovedu." Nabídl jí, Trin přikývla, nechala přes sebe přehodit ten plášť a pak jí James dovedl ke kuchyním. Za velikým kamenným orlem se ukrývaly dveře. James na ně dvakrát poklepal a přišel jim otevřít škřítek.
,,Dobrý den pane, máte přání?" Slušně se zeptalo to stvoření.
,,Ne, děkuji, já ne, ale moje kamarádka." Odpověděl James.
,,Co si dáte slečno?" Teď se skřítek otočil ke Trinity.
,,No, asi Korejskou baštu…" Odpověděla, v tu ránu jí skřítek podával Tortelový chleba.
,,Děkuji." Stihla dodat a pak už skřítek zavřel dveře a jim nezbylo nic jiného než jít. James jí opět skryl pod plášť a vedl jí bůh ví kam. Šli asi půl hodiny a konečně s ní plášť zchodil. Byla to strašná cesta oběma byla zima, chtělo se jim spát a tak dál. Zvláštní bylo, že nezamířili do Nebelvírské věže, ale do učebny. Oba se posadili do jedné lavice. A.
,,Proč nemáš ráda Rema?" Najednou se zeptal James.
,,Já ho mám ráda, ale po tom co mi řekl, si myslim, že on mě nemá rád a…" Začala brečet.
,,Ale, no tak nebreč." Napomenul jí Jamie. Nezabralo to, Trin brečela ještě víc. Brečela a brečela, asi hodinu. Pak když se teda konečně uklidnila, tak se na něco musela nutně zeptat.
,,Hele, Jamesi, co to vlastně je?" Ukázala na plášť.
,,No, je to Neviditelný plášť, zdědil jsem ho, víc o něm nevím."
,,Tak to je škoda, je krásný!" Na Trinity bylo vidět, že jí je už mnohem líp.
,,Hele neměli bysme jít spát?" Navrhnul James.
,,No, to je zbytečný je za 10 minut sraz… Takže bysme měli jít rovnou!" S klasickým vysvětlením odmítla.
,,Hele, ale nemáme oblečení…" Odporoval James.
,,To neva!" Usmála se a vytáhla hůlku.
,,Acio naše oblečení!" James byl vyvalený jako nikdy, když viděl jak se jediným mávnutím objevil jejich kabát, čepice a všechno teplé.
,,Jak si se to naučila?" Vyvaleně se zeptal.
,,Naučil mě to Sir... No, ale musíme jít!" Zatahala ho za rukáv na znamení toho, že je na čase jít. Uháněli chodbami až nakonec tři minuty po srazu doběhli ke knihovně. Sírius mluvil s profesorem Brumbálem a ostatní netrpělivě čekali na ty dva.
,,No, jsem rád, že jste přišli." S vážným úsměvem podotkl směrem k Trinity.
,,Já se omlouvám." Vykoktla. Profesor se ale jen usmál, vypadalo to, že její pozdní příchod chápe.
,,Takže, sešli jsme se tady v rámci dnešního prvního úkolu. Vaším prvním úkolem bude vypracovat listinu o meziškolních kouzelnických vztazích. Máte plný stan knih o školách, výuce a vztazích. V obálkách máte další podrobnosti. A co se týče vašeho oblečení, tak to si vezměte na sebe, celý úkol se bude odehrávat tam, venku…" Ukázal za okno na velký bílý stan… Všichni protáhli obličeje a nechápavým výrazem říkali: Tak to si děláš prdel ty staříku, né?
,,A myslím to vážně!" Stihl dodat.
Pak se všichni začali trousit k velkému bílému stanu. Netrvalo dlouho a všichni obdrželi obálky. Trinity rychle našla Siria a hned rozlepili obálku. Trinity si rychle přečetla text a pak mžiku podala hlášení.
,,Takže, máme napsat minimálně pětistránkový posudek o vztahu Bradavic a Korejský školy… Napsat základy jak školy fungujou a podobně." Protentokrát měla velmi krátké vysvětlení.
,,Ježiši… To je, ale kravina." Sírius se zatvářil.
,,Hele, já o tý škole vim všechno, takže žádný knížky nepotřebujem. Stačí když mi do toho nebudeš mluvit." Trinity vytáhla svůj brk a začala psát.
Netrvala ani hodina a Trin sepisovala asi devátý svitek. Sírius jen koukal. Ve chvíli kdy Sírius chválil Trinity, jak jí to jde, přišel profesor Brumbál.
,,Takže, uplynula hodina od zahájení, je načase odevzdat vaší práci." Za minutku, kdy profesor mluvil, tak Trin to stihla celé překontrolovat, takže nakonec odevzdávala kompletně dodělanou práci.
,,Děkuji, slečno." Profesor na ní šibalsky mrkl.
,,No, tak nemáte zač." Trinity mu jeho šibalský pohled oplatila. Profesor Brumbál šel vybrat práce od ostatních. Pak už byli všichni svoláni před stan.
,,Je 6 hodin, porota bude vyhodnocovat jednotlivé práce a večer se na nástěnce objeví výsledky. A také se všichni v pět hodin dostavte na vyhlášení. Práce bude hodnocena jako slohový celek, obsah informací tak i podoba písma…" Na tohle to se mnoho studentů zatvářilo velmi, no jako, že to nemyslíte vážně.
,,…, je vás tu 30, tím pádem 15 družstev. Naše soutěž je udělaná vyřazovacím způsobem. Takže do dalšího úkolu postoupí 12 družstev. Pomocí úkolů budeme zmenšovat počet družstev až tu bude jen 5 dvojic. No, to je asi vše, teď běžte a užívejte si volna!" Profesor domluvil, všichni si šli po svých a naši kamarádi zamířili do Velké síně na snídani.
,,Tak co, jak jste dopadli?" Zeptal se James.
,,Ale jo, měli sme devět stránek…" Odpoví Sírius.
,,Si děláš srandu, ne?" My měli pět a půl a to sem psal písmena jako vrata… To je hrůza." Zareaguje opět James
,,Ale prosimtě… Taková katastrofa to snad nebude." Chlácholí ho Trin.
,,Bude." Štěkl James.
,,No tak bude, musíš to vědět ty…" Zakončila diskuzi Trinity, no projistotu, aby si ještě nevjeli do vlasů.
,,Hele, co míníte dělat?" Najednou se zeptal Sírius.
,,Já jdu do knihovny a večer na to vyhlášení…" Odpověděla Trin.
,,Hmm, já ještě nevím co budu dělat…" Odpověděl James.
,,Já, no jestli byste nešli ven?" Znovu se zeptal Sírius.
,,Ale jo…" Opověděl James.
,,No, co s váma mám dělat…" Přidala se Trinity.
,,… stejně by to bez vás byla nuda!" Najednou se jí na tváři rozzáří radostný úsměv, takový, že všem tou září přechází oči.
Po snídani všichni rovnou zamíří ven… Ale z ničeho nic se před nimi rozestoupí banda v čele s tím, no Luciusem Malfoyem.
,,Slečinka si vyšla na procházku." Z Malfoyových úst se začal linout chladný a nepřátelský hlas.
,,Hele, na tebe není nikdo zvědavej! Vodprejskni!" Začal mu Vyhrožovat Sírius.
,,Na tebe taky není nikdo zvědavej ty zrádče, zrádče vlastní krve!!" Do rozhovoru se zapojila i Bell, se značně úžasnou zprávou.
,,Hele Bell, pokud se nepletu, pan Malfoy chtěl mluvit se mnou! Takže drž hubu!" Vyjekla Trin.
,,Taková malá šmejdka jako ty mě nebude urážet!" Začala jí to oplácet Bell.
,,Už minule sem ti řekla, že tvé kořeny začínají tam, kde já mám tak 500-ti letou tradici, takže v porovnání, že jsem šmejd, ty si no, úplnej mudla!" V Trinitiným hlase začala znít vysoká pohrdavost!
,,Hej, tak takhle se k vyšší třídě chovat nebudeš! Lůco, ukaž jak se mluví s vyššími." Bell se pootočila k Malfoyovi a ten s radostí napřáhl hůlku.
,,SECTUS EM…" Začal se nadechovat na nějaké kouzlo.
,,EXPELIARMUS" hůlka mu z ruky vystřelila. On jen koukal kde co, ale jeho slavná parta se rozutekla do všech stran. Jakmile si všimnul, že za ním nikdo nestojí vzal taky nohy na ramena! Teď už se všichni začali rozhlížet po onom zachránci. Za Trinity stál vysoký kluk v modrých barvách. Byl z Havraspáru. Na první pohled se jí docela zalíbil. V dlouhých prstech držel bílou hůlku a přitom z Trin nemohl spustit oči.
,,Aahhoj!" Vykoktla ze sebe.
,,Těší mě, rád poznávám novou školní legendu!" Opověděl onen kluk
..Já a školní legenda, ne, jen Trinity!" Teď už se tolik nebála, z jeho hlasu bylo cítit přátelství a klid…
,,Jo, promiň, jsem Justin…" Nádherně se usmál!
,,… jinak, prej tě zajímá rodokmen… Tak to sem do 14. století totálně čistokrevnej…" Ještě sladčeji se usmál.
,,Tak to se o mě říká? Mě to moc nezajímá, ale můj otec je přes ty rodokmeny, tak se asi bude vyptávat." Úsměv mu oplatila. Sírius s Jamesem jen koukali co takový starší kluk dovede s holkou, třeba by to mohli taky začít praktikovat…
,,Hej, do jakého ročníku vlastně chodíš?" Zeptal se James.
,,No do 3. do Havraspáru, ale to už asi víš, ne? Odpověděl kluk, který teď konečně odtrhl oči od jejich kamarádky. Trinity sikla na Jamese, aby se nevyptával na kraviny.
,,Jo, díky za záchranu!" Znovu se na něj usmála…
,,Tak, přece nenechám ublížit takové, no krásce…" Trinity cítila jak klukům buší srdce, taková drzost…
,,Hele, my už pudem… Měj se!" Trin radši rychle ukončila úžasný rozhovor, i když, tu krásnou tvář měla pořád v hlavě.
,,Tak co kolik je?" Snažil se jí vytrhnout z její mysli zpět do reality Sírius.
,,Je jedna, mám hlad jako vlk, jdeme na oběd!" Zavelela, ale pořád na její tváři byl vidět úsměv ve vzpomínce na Justina.
Jakmile se naobědvali, byli všichni tak zmožení, takže jediná věc, na kterou se všichni zmohli bylo, to že se uchýlili do Společenky, kde se všichni svalili na pohovky u krbu.
U krbu se rozvalovali do pěti, než bylo nutné jít na vyhlášení dnešního klání. Trinity se mnohokrát snažila najít Justina, ale marně, jakoby se vypařil.
Nic jiného nezbývalo, než jít. Přišli do Velké síně, kde byl ponechán pouze velký, učitelský stůl.
Dole byly rozmístěny židle po dvojicích, Trinity si okamžitě všimla, že jsou opatřeny jmenovkami. Svoje a Síriusovo jméno našla ve prostředku v první řadě. Oba se vklidu usadili a pozorovali jak se sál zaplňuje. Zanedlouho všechny místa byly zaplněna. Bell s Jamem na sebe vrhali nelítostné pohledy.
A najednou on. Trinitin zrak spočinul u Justina. Stál sice v rohu, ale jeho zrak byl přímo u Trin. Hodnou chvíli na sebe hleděli, jako by si předávali slova zrakem. Tahle chvíle pro ně ale trvat dlouho nemohla. Učitelský stůl se plnil učiteli i porotci. Tohle je od jejich zasnění probudilo.
Profesor Brumbál předstoupil před ně.
,,Drazí studenti, vítám vás… Ale teď k vyhodnocení. S šesti z vás, tedy se třemi skupinami se dnes rozloučíme. Takže, začneme." Brumbál domluvil a k pultu se hrnul nějaký muž, podoba byla nazapřenitelné, ano byl to otec Trinity. Ona na něj vesele zamávala.
,,Takže první dvojice… Bellatrix Black a James Potter, vaše práce nebyla špatná, patří k průměru, písmo, kterým jste to napsali je příšerné, ale tuto pohromu vyvažují fakta, která jste uvedli. Vaše práce je na krásném 8. místě. Prosím pojďte si pro stvrzení, že jdete do dalšího kola." Oba se zvedli a došli si za profesorkou McGonagallovou pro medailónek s číslem osm. Pan Peoar-Noi pokračoval.
,,Další je Remus Lupin a Johansonová, Denisa. Vaše práce je jedna z nejlepších nedá se jí snad nic vytknout, leda, je celkem krátká, pouhých 6 stránek, ale i tak… Patří vám nádherné třetí místo." Oba se zvedli a šli si pro vlastní medailon.
Pan Peoar-Noi opět pokračoval.
,,Xenophilius Láskorad a Naomi Watson, Vaše práce mě také potěšila, patří vám nádherné 4. místo." Oba si šli pro medailony.
Teď Trinity neposlouchala, opět upřela zrak na něj, na Justina. Její otec posoudil několik dalších prací a pak jí vytrhlo z jejího rozjímání její jméno.
,,Trinityan Peoar-Noi a Sirius Black. Vaše práce je nejlepší ze všech, písmo i obsah. Patří vám 1. místo." Trinity to čekala, ale i tak se vypravila s překvapením pro medailon.
Na druhém místě skončila Lily se Snapem. Vypadli nějací nevýrazní, ale i tak si to poměrně užila… Pan Peoar-Noi všem popřál mnoho zdaru v dalších úkolech a připomněl, že za měsíc se na ně těší… Trinity si vyměnila poslední pohled s Justinem a celý sál se začal trousit.
Trin si náhle na něco vzpomněla. Vyřítila se za profesorem Brumbálem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Theresa Theresa | 23. března 2008 v 16:55 | Reagovat

Teda mě ani nenapdlo, že by tamta kapitolka nebyla celá, ale nevadí. Jinak pěkné.

2 Leenikk Leenikk | Web | 24. března 2008 v 8:14 | Reagovat

jo mě to taky nedošlo! Ale hezké!

3 Ewilan Ewilan | Web | 24. března 2008 v 13:22 | Reagovat

moc hezka povidka..ted jsem si ji precetla az sem a moc se mi to libi. kazdopadne je to dost originalni..libi se mi to, pises s lehkosti, moc kraaaasne...jinak uzasny napad to ti povim:-))

jinak muzu mit malou poznamecku? kdyz to pises, zkus to delat trochu prehlednejsi. primou rec vzdycky odentruj...vzdycky v nove radce...ale to je jen malinka rada:-))

povidka je uzasna a kapca taky...vazne fantasticky napad!

4 Trinity Trinity | Web | 24. března 2008 v 15:30 | Reagovat

No to je prave to, mě blbne editor psani, nevím čím to je...

5 mystery-diamond mystery-diamond | Web | 30. března 2008 v 14:09 | Reagovat

tak jsem brouzdala po netu a nasla tvoji stranku...

heh sem se pustila do cteni tech peti kapitol a musim rict, ze je to fakticky suprovy...

me osobne by nenapadla korejska princezna to teda opravdu ne!

doufam, ze budes pokracovat a nechces spratelit?

jo a s editorem jsem mela taky problemy, ale pak se to nejak samo spravilo, tak se ti to snad spravi taky=) jo a jinak pises fakt suprove a jakoby zive....

....tak pokracko plsky:D

6 Nikita Nikita | 8. dubna 2008 v 20:28 | Reagovat

Fakt krasna povidka anavic origininalni.....dobry napad..................a ty kapitolky no bezva...mas fakt talent na psani. pis prosim dal, uz se nemuzu dockat pokracovani !!! D

7 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 25. dubna 2008 v 22:09 | Reagovat

Super povídka.. :) Všimla jsem si, že jsi dlouho nepřidala pokráčko, tak doufám, že jsi povídku nepozastavila.. :) já se toptiž na další kápču strašně těším.. :)

8 nataly nataly | 29. dubna 2008 v 12:25 | Reagovat

supeeer:D len je skoda ze su iba v 1. rocniku...myslim ze keby boli starsi bolo by to lepsie...ale aj tak je to super:DD

9 nathalcek nathalcek | Web | 1. května 2008 v 12:01 | Reagovat

ahoj nechcela by si spriatelit?? ja tiez len zacinam s pisanim tak tam toho moc neni....:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama