Do Korey

5.kapitola - Vztahy

23. března 2008 v 11:21 | Trinity
Tak, je tu 5. kapitola!

4. kapitola - Amulety

27. února 2008 v 20:41
Tak, snažila jsem se napsat další kapču, je jí teda jen půlka, nedostanu se pak nějakou dobu k PC, tak aby tu bylo něco...
Věnuji jí Nice, která mi sehnala tolik obrázků Trinity, až se mi málem nevešli do PC :-)
Takže, je tu celá část 4. kapči, přeji hezké počteníčko.
A NEZAPOMEŇTE NA KOMENTKY!!

3. kapitola - Osudová dvojka

27. února 2008 v 17:08
Takže, konečně jsem se dokopala napsat další kapošku, je sice dlouhá, ale vlastně v ní o nic nejde, začátek bude dost zvláštní, ale snad se to pak rozjede...
Pište plosím komentky!!
Jo, ještě se omlouvám za překlepy!

2. kapitola - Pravda o škole

17. února 2008 v 16:22
Za zákrutem jezera na nové příchozíčekal hrad, krásný, ozářený. Trinity věděla, že v Korey mají také čarodějnou školu, dokonce jí také viděla, táta tam učí Přeměňování a teta Ariana Lektvary. Korejská školy byla velice moderní, z venku vypadala jako ten nejluxusnější hrad, ale v porovnání s tímto? Tohle nebyl takový luxus, ale tahle budova v sobě měla nějaké kouzlo, pocit bezpečí, jako domov, ano jako domov, problesklo hlavou Trinity. Teď mohli plně vnímat osvětlení hradu, byla to pastva pro oči.
Loďky pluly samy. Pohybovali se mírným tempem, tak aby si jejich pasažéři mohli užít tuto jízdu, která byla pro studenta jen jednou v životě, po prvé a naposledy.
,,Hej, Trin, proč nechodíš do školy v Korey?" Houkl na ní James.
,,Víš, moje teta a táta učí tam, na tý škole a tak by nebylo dobrý, aby tam chodila jejich příbuzná."
,,Počkej, proč by to bylo blbý?" Nyní se zeptal Remus.
,,No, spíš než, že by to bylo blbý, se to nesmí!" Dívka byla trochu smutná, ale Sírius jí hned rozveselil.
,,Když to vezmeš z té lepší stránky, tak by jsme se asi nepoznali!"
,,To máš pravdu, já jsem ráda, že jsem v týhle škole."
,,Jo, to my taky a proč chodíš zrovnay sem?" Se teď optal Trinity Remus.
,,No, táta mě chtěl poslat do Krásnohůlek, prý, že by tam bylo lepší prostředí, ona je to dívčí akademie, tak proto. Ale nakonec ne, mě Krásnohůlky odmítly, otec zkusil různé školy po celém světě, nikdo mě nechtěl. Pak, když jsme ani nedoufali, že budu chodit na magickou školu mi přišel dopis z Bradavic, nikdo o tom nevěděl, že vůbec Bradavice jsou, víte ono takhle, na světě jsou Bradavice ta nejprestižnější škola, v Asii, je zakázáno o této škole mluvit, poněvadž v Indii je škola, která s Bradavicemi vede dlouholetý boj. Prý Brumbál se snaží tento spor urovnat, ale jejich ředitelka, je to stvůra, prý kdysi usilovala o ředitelnu v Bradavicích, ale nedostala jí, proto prý je k Bradavicím a k Brumbálovi taková. A prý jí vyhlásila válku, ale jak to je to nevím."
,,Proč jsi nám neřekla, že tě nikde nechtěli?" Zeptal se se soucitem v hlase Jammes.
,,Ona je to potupa a pohoršení, když si vezmeš z jakého jsem rodu a teď mě vzli jen na ,,zakázanou,, školu."
Tak třeba proto, proto tě jinam nevzali, proto abys tu mohla být s náma." Probral se z rozjímání Sírius.
,,Já, no vím, že mě, teda snad máte rádi, i když po pěti hodinách co se známe…A myslíte to se mnou dobře, já nejsem ničím zvláštní, ani tím, že jsem z mé rodiny, prostě mě berte jako obyčejnou…"
,,Co to plácáš? Vždyť ty jsi, něco jako vzácná květina, bez tebe by jsme nebyli takoví, já vim, že mi řekneš, že se známe jen pět hodin, ale… Prostě to vem tak, že sem, že k nám patříš!" Trinity začali stékat po tváři slzy, při Síriusových slovech jí začalo být do breku, ona přece nechce být vyjímečná, ona chce být obyčejnou studentkou Bradavic.
,,Nic si z toho nedělej, pro nás je podstatné, že jsi tu s náma a teď už klid, jo Trin, ty naše princezničko!" Tyhle Remusova slova jako by dodaly dívce odvahu, vzchopila se.
,,Tak jo, ale jestli se s váma nedostanu do koleje, co bude, já se bojím…"
Na tyle slova nikdo v jejich loďce nic neřekl, jen mohutný hlas toho velkého muže teď rušil ticho.
,,Všichni prváci za mnou!" Vydrápali se po strnitém svahu a pokračovali k velké masité bráně. Ten velké muž zdvihl svou obrovskou dlaň, velkou jako víko od popelnice. Třikrát zabušil na tu bránu, ta sebou trhla a otevřela se. Ve ,,dveřích,, stála přísná dáma.
,,Teď si je vezmu na starost já, děkuji Hagride:" Hagrid odešel a prváci odcházeli za onou přísnou dámou,
,,Dobrý den, jsem profesorka Přeměňování, profesorka McGonagallová, jsem patronkou Nebelvírské koleje. Tato škola má dlouholetou tradici, založili ji před více než tisíci lety čtyři největší čarodějové tehdejší doby, Godrick Nebelvír, Helga z Mrzimoru, Rovína z Havraspáru a Salazar Zmiozel. Každá kolej nese jméno jednoho velkého zakladatele. Nyní vás zařadíme do jednotlivých kolejí, do kolejí zařazuje Moudrý klobouk, vzácný magický předmět, jeho funkčnost však není kompletní jestliže klobouk není v přítomnosti trojnohé stoličky. Přidělená kolej bude něco jako vaším domovem, za každý úspěch body získáte a za přestoupení školního řádu se vám body odečtou. Nějaké dotazy?" Zeptala se profesorka McGonagallová s tóne v hlase, jako, že ten kdo něco nepochopil je naprostý tupec.
,,Paní profesorko, já bych se chtěla zeptat, jak ten klobouk zařazuje, na základě jakých kritériích?" Drobounká dívka s hnědorudými vlasy se nesměle zeptala.
,,Je to podle vašich vlastností, vy jste Evancová, že?" Dívenka přikývla.
,,Tak, podle mě, vy se dostanete tam, kde vaše srdce bude na pravém místě." McGonagallová si vymyslela nějakou odpověď, asi aby dívku povzbudila a oprostila od obav. Nyní se Evancová tvářila trochu klidněji. Nyní zahlédla dívku, velmi krásnou, s černými vlasy, s krásně blankytně modrýma očima, na těch očích bylo něco zvláštního, Evancové připadali jako oči nějaké cizinky, no ano, měla trochu zešikmené kukadla. Nyní Trinity mrkla na tu Evancovou.
,,Ahoj, já jsem Trinity, a ty?"
,,Já jsem Lily, ale jmenuju se Lilyan, teda to jméno nepoužívám, zdá se mi trapné…"
,,Jo, to jsme na tom stejně já jsem oficiálně Trinityan a máme taky podobný to, že by jsme obě chtěli někam, když se tam někam, v mém případě do koleje kam pude Sírius, James a Remus tak nevím jak …" Profesorka, která na ně dohlížela si náhle odkašlala a Trin pochopila, že musí ztichnout, jinak bude malér.
,,Už jsou na nás připraveni, seřaďte se, musíme jít." Trinity šla ve dvojici se svo novou kamarádkou Lili.
Před nimi se odkryl klenutý vchod do Velké síně. Všícni vešli dotéto krásné místnosti bez stropu, Trinity věděla, že tam strop je, ale byla to nádhera tak jako tak. Všichni byly uchváceni.
Teď před ně přísná profesorka postavila pověstný Moudrý klobouk a ten spustil písničku.
,,Bradavice, Bradavice, každý z nás chce vědět více…" Jen co Moudrý klobouk dozpíval profesorka McGonagallová se před ně postavila a rozvinula svitek pergamenu.
,,Teď budu číst vaše jména, ten koho vyvolám přistoupí ke stoličce, posadí se a já mu na hlavu nasadím Moudrý klobouk." Na slova profesorky nikdo nic nenamítl.
,,Black, Sírius" Sírius vykročil ke stoličce a jak profesorka řekla nasadila mu na hlavu Moudrý klobouk.
,,Áá, Black, ty máš, ale jinou hlavu než tvoji příbuzní. V tvé mysli se nezapře tvé srdce, ano máš velké srdce, takové jako nikdo z tvé rodiny, sice tvá inteligence není tak velké, ale odvaha, ano máš velké srdce a odvahu. Co říkáš Nebelvíru? Ano? NEBELVÍR!" Síriovi se ulevilo, nemusel sdílet kolej se svou pitomou rodinou. V hlavě zašeptal.
,,Děkuji, děkuju moc!" Pak už si šel sednout k Nebelvírskému stolu, podíval se na své příbuzné, všichni měli nechápavá výraz.
Teď profesorka přečetla dalšího žáka, tedy žačku.
,,Evancová, Lilyan" Lily klopýtala k Moudrému klobouku, bylo to zvláštní, jen co se klobouk dotkl její hlavy zařval.
,,NEBELVÍR!" Lily si s úlevou šla sednout k Síriovi.
Profesorka vyvolala dalšího.
,, Johansonová, Denisa" Z davu vyšla dívka s nádherně blonďatými vlasy, profesorka na ně usadila Moudrý klobouk a ten začal přemýšlet.
,,Tak kam tě pošlu, no do Zmoizelu né, tam by jsi nenašla to pravé uznání, odvážná jsi, ale né abys se dostala do Nebelvíru, co takhle Havraspár, ano, máš tolik důvtipu, toho si u Havraspárských cení. Havraspár!" Blonďatá Denisa si šla sednout do Havraspáru.Teď ta přísná profesorka vyvolala zvláštního blonďatého chlapce.
,,Láskorad, Xenophilius" Onen zvláštní chlapec si šel poslechnout svůj ortel. Jako i Evancové, jen co se ho klobouk dotkl, poslal ho do:
,,Havraspár!" Xenophilius zamířil za tou blonďatou dívkou, Denisou společně se začali vesele byvit.
Dalším žákem, kterého McGonagallová vyvolala byl:
,,Lupin,Remus" Rem si šel sednout na třínohou stoličku, jen co se ho klobouk dotkl zazněl Velkou síní kloboukův hlas.
,,NEBELVÍR!" Rem si šel s radostí sednout k Síriovi a k té Evancové.
Trinity si pomyslela, že je to takové zvláštní, někteří mají na hlavě klobouk minutu a víc, jiným se jen dotkne kořínků vlasů a jsou zařazeni. Co asi ona, bude sedět na stoličce celý večer a pak jí třeba pošlou domů? Z jejího rozjímání jí vytrhlo až její jméno, jak postřehla profesorka na ni čekala s připraveným kloboukem.
,,No tak slečno, čekám na vás!" Profesorka ji znovu vyzvala. Teď už Trinity došla ke stoličce, profesorka jí na hlavu posadila Moudrý klobouk.
,,Slečna Peoar-Noi, znal jsem vaši prababičku, jistě se ptáte jak?" Trinity tohle právě problesklo hlavou…
,,No víte, tenkrát tady byla na výměnném pobytu a mě využili k tomu abych přiřadil Korejské studenty k našim. Byla to velmi zvláštní žena, ano jste jí podobná více něž si myslíte. Tenkrát jsem jí přiřadil k studentovi z Havraspáru, dnes bych to už neudělala, ano, ano… Ale co s vámi, myslím, do Mrzimoru se nehodíte, to jistě ne, ne, jednoznačně ne… Máte starodávný původ, ano toho by si Salazar Zmiozel vážil, ani nevíte jak…" Klobouk dopověděl další část.
,Já nechci do Zmiozelu, jen tam ne, prosím!" Trinity prosila ze všech sil.
,,Vážně, to se divím, váš otec by byl hrdý, ano byl by hrdý, ale jestli tam nechcete, jednou je to vaše volba, ale vynikla byste tam, o tom není pochyb. Tak tedy…NEBELVÍR!"Trinity v duchu poděkovala a cupitala si sednout k Síriovi a Removi, taky k té Evancové, byla skutečně ráda, že je se svými přáteli.
Nyní se dívali, jak jde James pro svoje přiřazení, vlastně se nemuseli bát, jen se dotkl klobouk Jamesovy hlavy, tak byl zařazen k nim, do Nebelvíru.
Nyní šel ke stoličce poslední student, měl mastné černé vlasy, klobouk ho zařadil do Zmiozelu, pak si Trinity všimla, že se usmál ne Lily, chtěla se jí zeptat jestli se znají ale nestihla to.
,,Milí studenti, když už jsou všichni zařazeni, dovolte abych připomněl, že je zakázáno chodit do Zapovězeného lesa, také se nesmí kouzlit o přestávkách. Letos se naše škola zúčastní tématického zájezdu do Korejské školy magie, tento výlet byl zařízen na základu toho, že dcera Korejského ředitele chodí k nám do školy, je to pro nás čest…" Nyní se velkou síní rozezněl dunivý tleskot, Trinity zčervenala, byla velmi nadšená jak jí tu přivítali. Jediným šokem bylo to, že se její otec stal ředitelem, to vskutku nečekala. No nic, Brumbál pokračoval.
,,Tématického zájezdu se zúčastní prví a druhý ročník, ale pojede pouze 10 dětí, tato návštěva bude pod přísnými bezpečnostními opatřeními. Je to veliký risk, ale nyní se pusťte do jídla!" Před všemi se najednou objevily obložené mísy, všeho co by si kdo mohl přát. Naši kamarádi jedli, přitom se bavili tak nahlas, že je musel Nebelvírský prefekt několikrát okřiknout.
Pak už ze stolu zmizel i poslední pudink a studenty prvního ročníku Brumbál poslal do jejich společenské místnosti. Byli doprovázeni prefektem. Jakmile se Trinity dostala do ložnice, rychle otci napsala dopis.
Ahoj tati, gratuluji, za tvé místo v ředitelně, Bradavice jsou super, ta nej škola, už se těším za tebou do Korey, pojedeme tam na tématické pobyt, ale to ty víš. Našla jsem si tu tři kamarády a jednu kamarádku: Lily, Jamese, Remuse a Sírius, ten je z rodu Blacků, je to prý dost dobrej rod, tady v Anglii. JO JSEM V NEBELVÍRU!!! Líbám tě, tvá Trinityan!
Jen co dopis dopsala uvázala ho na nohu své sově, no sově, byl to zvláštní černý pták s jedním okem zeleným a druhým modrým.
,,Tak leť, Sophie!" Trinity poslala svou ,,sovu,, s dopisem a šla si lehnout.
Začala brouzdat ve svém světě snů.

1. kapitola - Nepřátelé byli vždycky

15. února 2008 v 19:58
Dopoledne, 1. září roku 1971 před jedním mudllovským nádražím zastavilo pěkné auto. Vyhrnula se z něj čtyř členná rodina. Paní s blonďatými vlasy, ta vedla za ruku svého syna Jamese a dceru Joannu . Za nimi šel jejich otec, tlačil před sebou vozík s velkým kufrem a sovou. Mudlové jen pokukovali po zvláštní rodince, ale rodinka byla na tyto pohledy zvyklá. Jen co se přiblížili k nástupištím 9 a 10, chlapec se rozhlédl, jestli je někdo nevidí a už se řítil k přepážce, jako jeho celá rodina. Za chvíli se už vynořili na druhé straně, na nástupišti devět a třičtvrtě.
,,Mami, proč nemůžu taky do Bradavic?'' Zeptala se malá Joann s nadějí v hlase.
,,Už jen rok a budeš moci taky!''
,,Ale já chci už letos.''
,,No tak, musíme naložit Jamesův kufr a ty, Joann nech toho už, ano?'' Přerušil je muž. Jamesův tatínek s maminkou naložili kufr do vlaku. Pak se s chlapcem rozloučili. Bylo přesně jedenáct a Bradavický expres musel jet. Už jen poslední polibek, obětí a na rok sbohem. Vlak se ztrácel z pohledu rodičů, sestry a jiných příbuzných co poslali děti do Bradavic.
Mezitím se James nudil ve vlaku, i ta minutka cesty se mu zdála jako věčnost. Najednou, z ničeho nic do dveří nakoukl nesmělý kluk.
,,Ahoj, máš tu volno?"
,,Jo, jasně, pojď dál!!" S radostí James přivítal nového spolužáka a snad i kamaráda.
,, Já jsem Remus. Remus Lupin… A ty?" Zeptal se nový příchozí.
,, No, jsem James Potter. Hele já znám Anabell Lupinovou, není to tvoje ségra?"
,,Jo, no je, jak jí znáš, mě tvoje příjmení je taky povědomé?"
,,Chodí s tou mojí do školy, moje ségra se jmenuje Joann."
,,Vážně, tak to je nejlepší kamarádka Anabell, furt o ní vypráví, jak je skvělá a jak má hezkýho bráchu!"
,,Tak to teda asi budu já…"
***
V uličce vlaku postává dívka, nenašla volné kupé, sice se snaží někam vecpat, ale moc jí to nejde.
,,Zdarec, nehledáš náhodou místo k sezení?" Zeptal se odrzle nějaký kluk.
,,No, asi to moc tak nevypadá, ale jo, koukám, že ty taky…"
,,Promiň, já jsem Sírius, a ty?"
,,No, moje jméno je trochu směšné, jmenuji se Trinityan, je to jméno, no po mé dávné předkyni, naštěstí mi všicni říkají Trinity. Jinak bych to asi nepřežila… Teda moje jméno je celé divné… Jsem Trinityan Alfemína Joanna Miliaria Peoar-Noi! Takže si to dovedeš představit…" Sírius se uchechtl, ale také byl ohromen.
,,Ty si z Francie, to..."
,,To příjmení? No, moji předci byli z Francie, ale jednou událostí byli nuceni přestěhovat se do Itálie, pak na Ukrajinu, pak dál a dál… Od mé prababičky jsme žili v Koreji, ta prababička byla právě Trinityan, byla posledním potomkem nejvýznamnějšího Korejského rodu, aby nevymřeli vzala si mého pradědu. Pak měli mého dědu, ten měl mého otce a můj táta má mě a o rok mladšího syna… Prý sem první žena v rodu Peoar-Noi, jsem na to taky hrdá… Jo, ale zapomněla jsem dodat, já žiju teď v Londýně, ale Korea byla lepší, no co se dodělat. A jsem taky kompletně čistokrevná, né, že na tom záleží, ale…" Tuhle odpověď ze sebe naprosto vychrlila, Sírius byl ještě více ohromen.
,,Já jsem taky z čistokrevné rodiny, ale celou tu svou dokonalou famílii nesnáším, hnusí se mi!"
,,Jo, no mohli bychom jít najít to místo, nemyslíš?" Trinity se snažila odvést řeč jinam, a aby Sírius nebyl za špatného, tak jí poslechl a nechal se vést.
Ani v to nedoufali, ale v posledním kupé seděli pouze dva chlapci, Trinity nasadila milý úsměv a vstoupila.
,,Ahoj, máte tu volno hoši?" Remus přikývl, uchvácen novou příchozí, James na tom nebyl jinak.
,,Jsem Trinityan Peoar-Noi, neptejte se na nic víc, teda ještě jedno, říkejte mi Trinity, jo tohle je Sírius." Ukázala na druhého příchozího.
,,No, hezký jméno, já jsem James a tohle Remus."
,,Jo, to jsi jako všichni, všichni taky říkají jak je to úžasný a pak když se někde představuju, tak se válejí smíchy. Prostě hrůza.
Nyní se celá skupinka čtyř lidí bavila a veselila nad tím, jak jim Trinity vyprávěla vše o své rodině, i když ji k tomu museli přinutit, tak nakonec nelitovala toho, že se do toho pustila. Teď jim cesta utíkala mnohem rychleji. Najednou, vlak sebou škubnul a zastavil, z ampliónu se nesl hlas.
,,Milí studenti, převlékněte se a seřaďte se venku na nástupišti, vaše kufry odnesou do vašich nových ložnic." Hlas utichl a odevšad byl slyšet chaos. Naše čtveřice vyšla na chladné nádraží.
,,Hej krásko, teda, to sem měl vědět dřív, že sem bude chodit někdo jako ty. To bych si umyl i vlasy, taky bych si nechal vyprat hábit. No nic, příště!" Sjel pohledem Jamese, pak Síriuse a nakonec Rema, z dyvu vyšly dvě podobné stejné dívky.
,,Ahoj Síriusku, to bys neměl, přátelit se s mudlovskými šmejdy, co by tomu řekla maminka?" Tohle řekla ta černovlasá, hnědovláska sice nevypadala tak chladně jako její sestra, ale projev měla stejný.
,,Maminečka na tebe bude hrdá, Síriusku." Zasmála se ona, hnědovlasá.
,,No, dámy, pánové, myslím, že by bylo vhodné se představit!" Trinity se nenechala vykolejit, protentokrát.
,,Když si to slečna přeje…" Poznamenal blonďatý chlapec.
,,Já jsem Narcissa Blacková, ahoj." Tohle řekla ta hnědovlasá.
,,Moje jméno je Bellatrix, jsem taky Blacková. Jo a slečinko, mudlovská šmejdko, my jsme o nějaký ten rok starší, tak si nedovoluj, taky sme čistokrevní." Bell si jako vždy začala dovolovat.
,,Já a mudlovský šmejd," Trinity běsnila na všechny strany kolem."můj rodokmen sahá tam, kde tvůj předek byl mudla!"
,,Ale klid, ještě jste se nám nepředstavila vy, slečno!" Malfoy, ten blonďák se opovažoval něco říct, to Trinity dohánělo k šílenství.
,,Jsem Trinity Peoar-Noi!"
,,Si děláš srandu, ne?" Tohle už nevydržela Bell a začala se smát na všechny strany.
,,Ne!" Odsekla.
,,Jo, Sírius o tebe nestojí, ani o tu vaši báječnou famílii, má jí plné zuby. Sbohem." Trinity zakončila svůj výstup a šla dál za ostatními prváky.
Tohle už naše čtyřka neviděla, všem spadla čelist a Bell si myslela, že jí prokleje. Řekla si, že to nechá na jindy, přece slečince čistokrevné nebude kazit první den.
Vedl je obrovský muž, vedl je až k jezeru. Tam všichni nastoupili do loděk a jeli vstříc novému dobrodružství.

Prolog

15. února 2008 v 19:32
Napsala jsem povídku o Pobertech a jejich kamarádce Trinity. Ta si za nedlouho zaslouží přezdívku Korejská princezna z Francie. Sama povídka začínná ve vlaku, kde se všichni seznámí.
Jejich kamarádka Trinity pochází původem z Francie, její rod je jeden z nejstarších na světě. Do 11. století žili ve Francii, pak byli nuceni čarokněžným povstáním opustit jejich milovanou zem. Jediné útočiště nalezli v Itálii. Tam setrvali do 13. století, pak se přestěhovali za lepším, na Ukrajinu, pak dál směrem do Asie, nějaký čas pobyli v Rusku, jenže pro jejich rod to byla zem špatná, kde se chovali všichni zle k dávným čistokrevným rodům. Postupně, přibližně koncem 18. století se dostali do úchvatné země, do Korey, tam, kde jim nehrozilo žádné zlo, které si v historii mnohokrát prožili. Tehdy se musel ženit Trinityin pradědeček. Jako jediná vhodná žena připadala Korejská princezna, jejíž rod byl před vyhynutím. Jak sama dívka vypráví, byla to neobyčejná žena, která se na tuto dobu a tento stát pyšnila řeckým jménem - Trinityan. Naše Trinity zdědila jméno po ní. Trinity je jediná žena ve svém starodávném rodu. Jako jediná se totiž narodila muži, který byl synem svého otce a jeho otec byl synem svého děda... Jako jediná je první žena, která má přímé genetické spojení s rodem Peoar-Noi. Sama je na to hrdá a dvojnásob tím, že je prvorozené dítě. S těmito předpoklady je jistým členem Zmiozela, ale stane se tak, přece naše Trinity má opravdové přátele, Poberty a jistě jak bude starší bude umět i milovat.
PS: Omlovám se za chyby!
 
 

Reklama